Špýchary byly budovy sloužící hospodářským účelům. V jejich prostorách se převážně ukládalo obilí. Stavěly se přízemní, nebo patrové i vícepatrové, s pavlačemi přístupnými vnitřním nebo vnějším schodištěm. Do vyšších pater se ukládalo lehčí obilí, například oves, sušené ovoce a jiné zemědělské produkty. V ovocnářských oblastech se do špýcharů ukládalo také ovoce. bývalo zde také nářadí a starší odložené předměty. V letních měsících se ve špýcharech také spávalo.U hospodářství na okraji hor byly špýchary situovány převážně jako samostatné stavby postavené v místech, kde na ně bylo dobře vidět a kde byly bezpečně chráněny před požáry.
Kovárny byly v každé větší vesnici. Patřily mezi nejkrásnější lidové stavby. Vesnický kovář měl vždy dostatek práce na zemědělském nářadí, na vozech a zařízení. Také tažná zvířata potřebovala okovat. K zařízení kovárny patří výheň s lapačem kouře, měch k rozdmýchávání ohně, kovadlina, na které se dával železu ten pravý a ušlechtilý tvar. Nechyběl ani pevný velký stůl a spousta nářadí : kladiva, kleště , pilníky, průbojníky, sekáče a velký svěrák. Protože se pracovalo s otevřeným ohněm, hrozilo nebezpečí požárů. Z toho důvodu se kovárny stavěly osamocené, většinou na návsi nebo u potoka. Bývaly zděné, ale mnoho jich bylo také roubených. Před kovárnou býval často přístřešek, kde mohl kovář pracovat při denním světle, ale kde se také odbývaly besedy se sousedy a zákazníky. Kováři bývali lidé vážení, lidé s rozhledem. Mnozí uměli také léčit dobytek, s některými nemocemi a problémy ( třeba se zuby ) se jim svěřovali i sousedé.
Postavte si model německé houfnice v měřítku 1:35. Model se skládá z 132 dílků a po sestavení měří 16 cm na délku a 7,5 cm na výšku. Model má pohyblivou hlaveň a nastavitelné podpěry.